neděle 6. ledna 2019

Opožděný konec (knižního) roku

Aneb zbytek knih, které jsem četla ještě vloni (ježiš, už zase vloni, už zase minimálně čtvrt roku osmiček přepsaných na devítky):

#82
Ian McEwan
BETONOVÁ ZAHRADA
Lepkavá a zneklidňující kniha, jejíž kvalita je o to výraznější, oč příšernější, primitivnější a rádoby (asi?) kousavo-ironický je doslov Darka Šmída ve vydání, které jsem četla. Těch pár stránek na konci knihy, jež v případě odeonek bývají obvykle velice zajímavé, osvětlující a autora i dílo přibližující pohledem odborníků na slovo vzatých, mě znechutilo natolik, že mám problém utřídit si myšlenky k McEwanově knize samotné. 
Ale pokusím se. 
O ději psát nebudu, protože ten není nijak podstatný. 
Podstatné jsou v tomto případě emoce, které ve mně čtení dokázalo vzbudit. A že jich byla slušná škála: obavy, neklid, znechucení, zlost, lítost, ještě větší dávka lítosti, soucit, strach a navrch ještě marnost a bezvýchodnost. 
Na první pohled je jasné, kdo je tu špatný a kdo dobrý, ten kdo se nemyje, je zákonitě špinavý a ten kdo spí se svou sestrou je úchyl. Jenže je? Je to opravdu tak? 
Já v knize nenašla obrazy perverzí, já tam našla obrazy nesaturovaných zoufalství, potřebu vrátit se do raného dětství, kdy bylo všechno v pořádku, snahu přimknout se k těm, kteří si prošli stejným ohněm, snahu najít kotvu, když volně vlajete ve vesmíru, to vše v juxtapozici k primitivnímu, hloupému světu za hranicemi pevně vytyčenými zdmi domu a plotem zahrady. 
Uvnitř je velký dům s děsivým tajemstvím, které ale vlastně není zdaleka tak děsivé, jako život, jenž přijde poté, co je vyzrazeno. Život, v němž zaniknou všechny jistoty, v němž budete vyvrženi do světa, kde si lidé mohou vydělat velké peníze absurdními činnostmi, za něž je další lidé absurdně obdivují, kde dospělí jedinci žijí s maminkami, které jim žehlí košile. A co je víc perverzní? Rezignovat na hygienu nebo v okamžiku, kdy vidím něčí dům, ho už v duchu parcelovat na podnájemní byty? A kdo to rozhodne? 
Úsporný vypravěčský styl a atmosféra horkého léta jsou natolik sugestivní, že se od stránek jen velmi těžko odtrhává. Na konci nepřijde osvěžující katarze, na konci je praskající beton se vším hnijícím, co ukrývá v sobě.

#83
Neil Gaiman
SANDMAN: BÁJE A ODLESKY
Gaimanovsky hravé a zneklidňující zároveň, tak, jak to umí jen on a Pán Snů. 
Tři příběhy, každý jiný, každý s unikátní atmosférou. Všechny tři zábavné a poutavé. Známé mýty v trochu jiném hávu, než jak je většina z nás zná. 
(Drobná výtka k transkripcím v Ramadánu, to snad není až taková muškilka, sehnat někdo, kdo zvládne správně rozházet prolongace a vokály, byť je asi většině jedno, že je takhle je takové nusunus.)

#84
Agnes Pechová
SVĚT PODLE AGNES
Taková česká Gill Simmsová, jen v HC verzi. Víc pití, víc zvířat, víc fekálního humoru, těžší noha na plynu, mínus románová omáčka. Smysl vydávání halabala naházených blogových/facebookových zápisků mi uniká. Kdyby autorka sedla a napsala román, v němž by se zuby nehty nesnažila být vtipná a drsná zároveň, mohlo by to být autentický a fajn čtení. Počkám si a věřím, že se dočkám.

#85
Kateřina Šedá a kol.
BRNOX
Tak to bylo, tak to je. Autoři průvodce brněnským Bronxem nechávají mluvit čtvrť samotnou a čtenář má tak unikátní možnost ponořit se do nesmírně plastického a poutavého portrétu místa a komunity, před níž obvykle raději přechází na druhý chodník (ale já nejsem rasista! To víte...). Unikátní grafické provedení učinilo z Brnoxu lahůdku na konec roku. Díky za knižní výzvu, bez ní mě tahle kniha bezesporu minula a byla by to obrovská škoda. Smekám před nesmírnou porcí práce, jež je za celým projektem vidět. 
"Myslíte si, že je Bronx vesnice? 
Úředník: Není. Je to Brno-střed. 
To já vím, ale myslím chováním lidí. 
Chováním je to spíš ZOO." (s. 422) 

(Jen drobná poznámka pod čarou, jež celkový, navýsost pozitivní dojem nedokáže zkazit: chtělo to nainstalovat arabskou jazykovou sadu a ověřit si, co píšu - naštěstí je tam toho minimum, nicméně to, co tam je, je fakticky blbě).

#86
Neil Gaiman
SANDMAN: PRELUDIA A NOKTURNA
Někdo by mi mohl vysvětlit, jaký záměr sleduje autorka předmluvy i sám velký Neil, když nám jak v předmluvě, tak v doslovu zopakují, že Preludia a Nokturna místy drhnou, nejsou tak skvělá a vlastně od nich toho nemáme tolik čekat (a případné chyby blahosklonně přehlédnout)? Je to nějaký druh deficitu, jenž pudí hospodyňky, aby se každé návštěvě omlouvaly, že nemají ve svém vypulírovaném bytě dostatečně naklizeno a že není ke kafi selekce šesti ale jen pěti koláčů? 
Preludia a Nokturna JSOU skvělá! V nich jsem se před spoustou let s Pánem snů setkala poprvé a k nim se pravidelně vracím. Jsou, tak jako všechny sandmanovské příběhy, svíravá a temná, napínavá a neodložitelná (lví podíl na tom má skvěle odvedená práce dua Janiš - Podaný). Vyprávění s každým sešitem graduje, objevují se tu moji oblíbenci Kain a Ábel (a miláček Irving) a honba za artefakty moci se zrychluje a utahuje jako spirála a vy bez dechu čekáte, kdy a kam vás vyplivne. "A stamilióny spáčů se ve spánku nepokojně převrátili." A až se to stane, ocitnete se poprvé tváří v tvář Jí. Té, která, jak nepřestávám doufat, čeká nakonec na každého z nás. A pak se ozve tlukot mocných křídel...

Andy Weir
ARTEMIS
Když máte dobrý nápad, s nímž uspějete na škále, jíž jste si nedokázali představit ani v nejdivočejších snech, jsou očekávání kladená na vaše další dílo drtivá. Jen opravdoví géniové mohou něco takové ustát. 
Andymu Weirovi se to bohužel nepovedlo. 
Marťan byl pro mě jednou z nejlepších knih předloňského roku. Mark Watney zůstává jednou z mých nejoblíbenějších literárních postav. Ironický a po čertech chytrý. Co chtít víc? 
Pokud jste Marťana četli, Artemis číst nepotřebujete - Weir je totiž takový Peter Jackson sci-fi - ten taky vzal všechno, co v LOTR fungovalo, lehce to našlehal a naflákal z toho nekonečného Hobita. No a Artemis je prostě Marťan na Měsíci, mínus skvělá hlavní postava, plus slušná porce nudy. Vůbec mě nezajímalo, co vlastně Jazz dělá a proč, napětí nulové, postavy a jejich motivace šablonovité a nevěrohodné. 
Hvězda jako bonus za odvahu stvořit v současné atmosféře dvě hlavní, kladné postavy se saúdskými pasy a za těch pár vtipných hlášek. 
Audiokniha je vcelku fajn, narátorka je ok, jen ty hudební, absurdně nabuzené, nekonečné a protivné předěly. Kdo tohle dělá?



Tak a to bylo pro rok 2018 na knižní vlně vše, přátelé. Jen svátek, narozeniny a Vánoce mi zase o něco málo rozšířily knihovnu a postaraly se o to, abych ani na okamžik neměla pocit, že nemám co číst. Nezvládla jsem ani jedno ze svých knižních předsevzetí (přečtu své dva resty - dvě knihy, jež jsem jako jediné číst začala a nedočetla - Joycova Odyssea (rozečteno od r. 2002) a Ecovo Foucaultovo kyvadlo (roz. od r. 1999 - tehdy jsem nejen netušila, kdo to Foucault byl, ale ani to jeho pitomé jméno neuměla napsat) a jako vždycky zvládnu všechny knihy, které jsem dostala ten rok pod stromeček a krátce předtím ke kombu svátek + narozky). Nevadí. Devítka zní jako dobrý rok, kdy to všechno už určitě stihnu. Knihy mé, jsem tu a čekám na vás!

14 komentářů:

  1. Velky obdiv, kolik dokazes precist a najit cas o tom napsat.. fakt smekam.. Ja se casto -- patrne pod casovym tlakem -- dostavam do situace, ze jsem schopen cist tak maximalne telefonni seznam a vkladni knizku [ta me vzdy na konci tak dojme, ty slzy jsou nelicene:)].. Tedy vazne, pominu-li profesni cteni, tak pocet knizek, co jsem v loni precetl se da spocitat na prstech jedne ruky:(. Utesuji se tim, ze moje D. to statisticky dohani a v prumeru nas posunuje na jednu z nejctivejsich domacnosti v Praze:).
    Tak at dohonis resty! A at ja si prectu aspon 12 novych knizek!
    MSF! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-) Tak ať je všech dvanáct tak dokonalých, jak jen je to možné ;-).

      Vymazat
  2. Ty mě chceš dostat do nějaký schízy, že jo? Odyssea a Foucaltovo kyvadlo mám přece nedočtený já! :D Asi je zase přemístím ze spodních polic víc na oči a uvidíme...
    Tak ať se daří ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepovídej!! Vážně? Hele, tak jakožto duchem naprosto nezávodní, schválně, kdo je dá rychleji (přiznávám, že v Odysseovi jsem už v jedný třetině ;-))

      Vymazat
    2. S tebou "soutěžit" ve čtení? Blázníš? :D

      Vymazat
    3. No, v běhu tě nepředeženu, že ano :-D

      Vymazat
  3. Duchové jsou dobrý, četlas od tý stejný autorky Úsměv? Ten mě teda rozsekal, protože takovýhle problémy jsou moje noční můra :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Duchové jsou Majdalenky, já tam měla asi dopsat, že je to náš společný knižní ježíšek - a ne, nečetla, sháněla jsem od ní "Ségry", ale jsou beznadějně vyprodaný.

      Vymazat
    2. Já oboje četla v knihovně. O Ségrách nevím, tak to si budu muset taky půjčit :-)

      Vymazat
  4. Betonovou zahradu jsem asi před 20 lety viděla jako film s Charlotte Gainsbourgh a byla jsem z něj úplně vedle. A loni jsem zhlédla ve Švanďáku divadelní adaptaci, taky moc povedená, doporučuju, jestli to ještě hrají. Foucaultovo kyvadlo jsem dočetla a měla jsem ho svého času radši než Jméno růže, ale Odyssea mám taky rozečteného asi navždy. Začala jsem ho ho solidárně číst se spolubydlící na koleji, která ho měla v prváku na anglistice jako povinnou četbu, a byť jsem ho na rozdíl od ní četla česky, nikdy jsem ho nedorazila. Tak se hlasím do soutěže. Přiberte me klidně, určitě nevyhraju, to, myslím, můžu celkem najisto slíbit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tebe vždy a všude! :-) Tak třeba mě Eco s odstupem let přesvědčí a příjemně překvapí. V Joycovi jsem v tom nádherným, černým, látkovým vydání z Arga na straně 254, takže schválně ;-) ;-)
      (A na inscenaci se podívám, děkuju za tip!)

      Vymazat
  5. Já moc děkuji, tvoje recenze jsou mi inspirací. A přeji nám i tobě aby jsi do toho měla dál chuť a sílu. Jde ti to totiž dobře a lidem to dělá radost. Mě tedy velkou. A má to smysl. A když o tom tak přemýšlím (s podporou DK), tak jsem z tvého listu za poslední dva roky přečetl 12 knížek. Cože? Dvanáct? Je to náhoda? Nemyslím si. :)
    Ať se daří!
    Mm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) .. skvělý číslo! Jak už patři ke koloritu našich hospod, na otázku, co si dáte odpovídám otázkou "Máte pivo?".. a na upřesnění vždz říkám.. tak 12 .. to je moje číslo:).
      MSF! Četbě a běhu zdar! 12:)

      Vymazat
    2. Moc mě tvůj komentář těší - já vždycky přemítám, jestli tohle "drobení" zájmu neodhání čtenáře - ti, co se chtějí mrknout na knihu to pak nárazově nacházejí nějaké upocené, absurdní historky z lycrového háje a ti, co chctějí číst o běhání, musí strpět vagóny potištěného papíru... Ale pak napíšeš ty (nebo mi občas někdo osobně řekne, že je to takhle fajn) a pochybnosti jsou zažehnány :-). Tak spoustu pěkných knih a bezbolestných kilometrů!

      Vymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!