neděle 13. května 2018

Pramen zdraví z Posázaví

Vloni jsem na prvním ročníku Posázavského půlmaratonu, který pořádá kamarád Richard z ITB, chyběla. Letos to do poslední chvíle vypadalo, že ani tentokrát se kolem Sázavy neproběhnu, ale nakonec se vše v dobré (?) obrátilo a já mohla vyrazit.
Půlmaraton je, když budu bolestně upřímná, vzdálenost, jež mě tak trochu (víc) děsí. Není to pětka nebo desítka, kde to napálíte a děj se vůle Běžeckýho Manitu, jenže to není ani maraton nebo něco delšího, kde už, aspoň pokud spadáte do mojí (ne)výkonnostní kategorie, rozkládáte nějakým způsobem síly a rozhodně neběžíte na doraz od začátku do konce. Je to něco mezi. Není to dlouhý a není to ale ani krátký. Pořád je to jednadvacet kilometrů. 
Můj nejlepší půlmaratonský čas je i proto dost zoufalý a naposledy jsem podobnou vzdálenost v závodě běžela, tuším, na Trailové Závisti 2015 (myslím, že to bylo 2015). Takže vlastně už docela dávno. 
Nečekala jsem od sebe žádný dramatický supervýkony, že ale shořím jak svíčka, to mě teda taky nenapadlo.
O víkendu to totiž už  běhalo vcelku hezky, od Lazovky to byly tři týdny, teplo už nikoho nemohlo překvapit, ale opět se potvrdilo, že rodné Polabí nejsou trailový kopečky na Sázavě, ryba není rak a já nejsem rychlý běžec.
Co mě ovšem šokovalo, byla absolutní absence chuti a vůle se kousnout. Protože oč jsem pomalejší, o to jsem soupeřivější. Na závody se nechodím pobavit, užít si to nebo se vidět s kamarády. To jsou samozřejmě všechno plusové body, ale tohle se dá všechno zvládnout v mezidobí mezi jednotlivými akcemi. Chodit nezávodit na závod mi přijde stejně ujeté, jako když člověk, který zvrací i při pohledu na řetízkáč vyrazí do Prateru nebo vegan na oběd do Brasilera. "Tak si to prostě užijeme," říká mi Jana cestou na start. "Teď jsem četla článek o tom, že nám ženským to závodění prostě není vlastní. A ty, co jsou soupeřivý, nejsou normální a mají prostě víc testosteronu." Koukám na ni a nezbývá mi, než se teda k tý nenormálnosti a testosteronu přihlásit. Jana se směje. "No dyť jo, já to mám taky tak, to si jenom tak říkám, že nebudu závodit. Ale my, co běháme ultra, jsme nenormální všechny, to je přece jasný." Musím se smát. Později během závodu ale na její slova hodně myslím. Že by se ze mě stávala na starý kolena žena?  

Posázavský půlmaraton je k mému údivu s nějakými 250 účastníky už docela velká akce. Zázemí se (překvapivě) nachází přímo v Sázavě v areálu kempu, kde je všechno příjemně po ruce. Parkoviště je kousek, přijíždím nakonec s rezervou a potkávám se hned u auta s výpravou 12HH. Zdravíme se, zpovídám Slunéčko s rukou v závěsu a hned za branou kempu narážíme na další známý a kamarády. 
Vyzvednout číslo, se všemi se pozdravit, zmateně přenášet věci, rozhodnout s čím poběžím, něco málo vyfotit, poprvé v životě se rozklusat, a pak už je čas vyrazit.
Závod je to krásný. Trasa kouzelně pestrá, les voní, slunce svítí, co pár kilometrů je něco k pití, je to hezky nahoru a dolů, jsem venku, někde, kde jsem nikdy předtím nebyla a všechno by to mělo klapat, protože proč taky ne? No, proč vlastně ne? 
To ví asi jen čert a jeho pes.
Zkraje běžím s Malým medvědem a říkám si, proč proboha má tolik lidí kolem na zádech batoh? A proč všichni do toho kopečka jdou? Nejdřív jsem měla v plánu někde časem předběhnout Aleše, ale nedoběhla jsem nakonec vůbec nikoho, jen mě všichni ti s batohama (a bez nich) předcházeli a předbíhali a já na to mohla jen bezmocně koukat, protože místo nohou jsem měla dva nesmírně těžký špalky, objem plic se mi smrskl na velikost rozinky a hlava se tomu všemu jenom smála.
Na občerstvovačkách jsem v marné naději, že mě to nakopne, nabírala tatranky, prakticky nasekaný na malý kousky, což mi připomnělo můj oblíbený fór: Karkulka: "A babičko, proč máš tak velké uši?"
Vlk: "To abych tě lépe slyšela!"
Karkulka: "A babičko, pro máš tak velké oči?"
Vlk: "To aby tě lépe viděla!"
Karkulka: "A babičko, proč máš tak velkou pusu?"
Vlk: "To abych mohl žrát tatranky na šířku!"
No tak, kousni se! Běž! Makej! Tady není čas a prostor na courání se! Ale kdepak. Po hodině jsem už jen s úsměvem klusala a tristní výsledek, jenž byl v téhle fázi už absolutně nevyhnutelný, mi byl upřímně totálně fuk. Poprvé v životě jsem byla na závodech a nezávodila. Ani se sebou, ani s těmi kolem. Prostě jsem si to odběhla, v klidu a vlastně i v pohodě. Panejo. 
Jen na konci, už zase zpátky v Sázavě, se ve mně probudil vlčák. To když mě předběhla paní s batohem a já si řekla, že to už by pro dnešek stačilo a nikdo další by mě už předbíhat fakt nemusel a trošku jsem se rozběhla. Před mostem jsem za sebou slyšela dusot nohou a usoudila, že "ty už mě teda nepředběhneš, ať seš kdo seš". Jenže cíl furt v nedohlednu a já prostě nemohla. Jako vůbec. Nakonec zvolňuju, zjišťuju, že za sebou mám holky hned dvě, ty mě předbíhají a já se směju se slovy, že "tak na vás jsem dneska neměla, jste dobrý". Obě pohledy upřený před sebe, ani brvou nehnuly (to bylo vůbec takový zvláštní, ta děsně "závodící" nálada mezi lidmi, kdy se nikdo ani neusmál, ani slovo neprohodil, děsně všichni grr a vrrr i tady na chvostu startovního pole), tak to mě vyhecovalo. V tu chvíli už se zahýbalo zpátky do areálu, před mnou oblouk cíle a já najednou sprintuju, pět metrů před finišem ještě obě předbíhám a vytlemená v čase o víc jak hodinu a čtvrt horším než vítěz můžu konečně vypnout hodinky.
Tak hurá, už nikam nemusím. Ze zuřivého doběhu mě bolí levé stehno. Volám domů, že jsem teprve doběhla, umeju se, najím a vyrazím, T. potřebuje svátek-nesvátek jít do práce a musíme se vystřídat u dětí. Před sprchou mě zdraví štíhlá běžkyně s dlouhou hřívou tmavých vlasů - že čte můj blog a že se jí líbí. Jsem ve všem tom marastu z pozávodního rozčarování najednou zase nadšená, tohle mi vždycky udělá velkou radost, lichotí mi to a tak vůbec. Každopádně jsem tak mimo, že se ani nepředstavím, takže jestli to náhodou čteš, zdravím, mávám a příště budu slušnější a společenštější, slibuju! 
V umývárně mě spasí další dvě holky, který mají žeton na sprchovací automat navíc, na jeho vyzvednutí jsem jaksi pozapomněla. Sprcha teče proudem, teplým proudem a mně se vybavuje ledový čůrek na Brdské a koedukovaný sprchy na Baroku. Co se zázemí týče, je Richardův podnik špička. Každý závodník si navíc může vybrat ze třech jídel a k tomu pivo nebo kofolu. Frontu na pití za mě vystojí Bubo, takže si můžu u Jani v klidu sníst oběd a trochu si popovídat, rytíř BuboBubo mi navíc záhadně sežene birell, takže je to prostě úžasný.
Počkám na vyhlášení vítězů, Jana s Bubem a Jarkou jsou několikrát vyhlášení, nafasují krásný ceny, pak ještě jedna společná a je čas se rozloučit a vyrazit domů.
Bylo to krásný a rozhodně to stojí za to.
Jen příští rok trochu líp, rychleji a s větší dávkou testosteronu!

22 komentářů:

  1. :)... To nezavodni zavodeni / respektive jeho pokuseni // znam moc dobre:). Mne treba pomaha uz dopredu (pred akci) si ujasnit, jestli budu nebo nebudu zavodit:). Nekdy ten rozmer kamaradstvi.. treba ze bezim s nekym.. nebo laskani s krajinou a foceni.. prevysuje mozny efekt nejake soutezivosti. Nekdy jindy si ale dopredu rikam, ze je potreba "nastavit zrcadlo":).. prohnilemu kapitalismu a konzumu:). A v te chvili se opravdu snazim, protoze to zrcadlo je vetsinou velmi neuprosne..:)
    Vypada jsi (tedy videl jsem te jako Rusalku, kdyz jsi vylezla vysmata ze sprchy) spokojene.. je mi lito, ze jsem nakonec chybel na spolecne zaverecne fotce, ale rodinny vylet je rodinny vylet:).. Vsak se zase snad nekde vsichni stazime na nejakem to obehu nebo v restauracnim zarizeni.
    Musim ale souhlasit, ten Richard a jeho tym.. to byla parada.. Takovy mily pohlazeni, kdyz vidis to usili.. a mas s poradateli radost, ze se vsechno povedlo, vcetne pocasi.. to je k nezaplaceni!
    Co se tyce srovnav ani.. tak bych se primarne porovnaval sam se sebou:).. Je to svym zpusobem tezsi.. A kdyz se nechce zavodit, tak se nechce.. Ta trat byla hodne "kochaci"..:)
    Vsemu zdar! Drz se, at nam to beha! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to ujasněný měla - budu závodit, bude to super, budu děsně dobrá a zaběhnu to parádně. V cíli pak zabiju draka, vysvobodím prince, ten mi z vděčnosti přenechá svůj start-up a porsche 911 a dneska budeme všichni chlastat na Maledivách... A ono prd!
      Rusalka bledá vysmátá sama ze sebe. Taky jsou mohla hanbou brečet, ale to já se budu asi radši vždycky smát :-). Bylo to vážně krásný, za rok si budu muset napravit reputaci (no pressure).
      :-)

      Vymazat
  2. Škoda, že jste tam nebyli o den dřív, to jsem Sázavou projížděl na koloběžce. :-) Koukám, že Posázavský půlmaraton asi nahradí Baroko ve funkci místa na sraz našeho klubu. Je moc milé vás vidět na závodě takhle všechny (i když ne všechny) pohromadě. Já bych taky třeba za rok dorazil, ale taky neumím závod jen odběhnout. Nedávno mě někdo lákal na koloběžkový závod a že prý to můžu jet na pohodu... To určitě. :-D

    Ten finiš je super. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ty si jedeš přes Sázavu a neozveš se! Jitka "zapomněla" napsat, že jedno z těch tří jídel bylo bezmasé - tak abys věděl - kdys chtěl příští rok přijet :-)

      Vymazat
    2. No jo, mám máslo na hlavě. :-) Ale máte tam pěkný holky. Nechal jsem se od nich vyfotit s klášterem. :-D

      Vymazat
    3. Bylo to krásný, myslím, že by se ti to moc líbilo :-) A je to blíž ne Plzeň :-D

      Vymazat
  3. Hele, já teda o žádný soupeření nemám zájem, ale o tom člověku, co napsal článek na téma "Žena je nevhodná k soutěžení, její jediná funkce je vařit manželovi bylinné té", si myslím, že je... nepěkná věc. :-) (Sprostá nebudu, když jsem ta jemná žena, že. :-) )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Bylinné té :-D :-D :-D

      Já myslím, že to nebylo míněno tak, že ženy nemají závodit. Spíš šlo o to, že bychom od přírody neměly být asi tak soupeřivé a soutěživé, takže na závod půjdeš, ale nebudeš se zuby nehty rvát s ostatními a vlastně ani se sebou o co nejlepší výsledek a umístění. (Bylinné té!! :-D :-D :-D)

      Vymazat
    2. Je to tento článek děvčata :-)
      https://sport.lidovky.cz/vrcholovy-sport-zeny-nici-mely-by-si-sport-uzivat-ne-hrat-na-vysledek-rika-psychoterapeut-g8v-/ostatni-sporty.aspx?c=A180501_151436_ln-sport-ostatni_lar

      Vymazat
    3. Hmm... Nevím no, nejsem psycholog, ale ještě, že se těch dobrých rad všichni nedrží, to bych neměla ani manžela, ani kamarády, ani trenére, protože podle pana psychologa jsem poškozená hroznou výchovou. No, jak snadné je to hodit všechno na rodiče, že ano.

      Vymazat
  4. Musím se k něčemu přiznat - v předvečer, když jsem ještě nepochyboval, že ráno v pohodě s děckama vstanem v půl šestý a vyrazíme na běhací výlet, mě přepadl do té doby nepoznaný pocit - mě se fakt vůbec nechtělo závodit :/ Dost mě to zaskočilo a možná i proto do rána Vesmír poslal na Tondu průjem a nikam jsme nejeli :(
    Ale možná by mě to po startu přešlo - příští rok to hodlám ověřit, tak se tam snad sejdeme :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si říkala, kde jsi - viděla jsem tě na startovní listině.
      No jo, děti jsou v tomhle strašně nevypočitatelná proměnná (možná by nám Dvanáctka statisticky spočetl pravděpodobnost, že nikam neodjedeš, když máš doma určitě počet ratolestí v určitém věku, ale vzhledem k blížící se dovolené to raději nechci vědět!).
      Za rok určitě, je to fakt parádní akce! :-)

      Vymazat
  5. Jak to tak čtu... dejte mi tedy zavčasu vědět, jestli máme vůbec zřizovat časomíru :-), když nikdo nechce závodit :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hold your horses, sir! Já závodit jela, ale možná bych měla radši tvrdit, že ne... :-D

      Vymazat
  6. Ahoj, hlasi se stihla bezkyne s hrivou vlasu! Ja si pripadala doterne ze te otravuju po zavode, takze jsem rada ze jsem zas tak vlezle nepusobila :-) napsalas to opet super, to zavodeni nezavodeni je zajimava otazka, me zavodeni nikdy nezajimalo a opravdu jsem si chodila (skoro doslova) zavody uzit, posledni dobou jsem zacala zavodit aspon sama se sebou a hecnout se, ale clovek zase prichazi o kochani a dobiha dost dobitej. Oba pristupy tudiz maji neco do sebe. Moc zdravim a at ti to beha, 3 tydny po stovce by na sebe clovek mohl byt vlidnej:-) Majka
    PS: rozumim tomu tak ze organizatori posazavskeho pulmaratonu jsou tvi kamaradi, tak jen bych chtela vyridit, ze to byl organizatorsky nejmilejsi zavod jaky jsem kdy absolvovala, po vsech strankach!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...jeden z organizátorů si to čte :-) Tak to mě moc těší, že se v Sázavě líbilo.
      R.

      Vymazat
    2. Jo jo, to jsem přesně chtěla napsat - tady Richard je strůjce toho všeho :-) Děkuju moc za pochvalu, ráda jsem se s tebou potkala - a ta dobitost, tak to je přece to, co odlišuje závody od obyčejných tréninků :-D :-D (jo, když to po sobě čtu, uznávám, že jsem divná)

      Vymazat
  7. Tak este nekdo je tam v zasobe, kdo mi vmete do ksichtu, ze kdo nebyl minulej tejden v Sazave, at si to klidne hodi? Richarde, ja te mela poslechnout! April.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Já jsem tě zval, to byly pořád nějaký výmluvy, narozeniny dětí apod :-) víš kdy měla Anetka narozky? :-) resp. už druhý rok je kvůli 1/2M nemůže slavit ani víkend před ani víkend po :-)))

      Vymazat
    2. Anetka zustane vecne mlada! April.

      Vymazat
  8. Krása Jitko! Takový výkon tři týdny stovce je parádní. Prostě pokaždé je regenerace jiná. Bylo to osvěžující vidět se s některými členy iTB po dost dlouhé době. Rád jsem se s tebou zase po 1/2 roce viděl a pokecal :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nápodobně!! Bylo to skvělý :-) A ještě jednou díky za ten servis, jste s Jani úžasní ;-)

      Vymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!