čtvrtek 6. července 2017

Natěšený strachování - vyděšený těšení

Za dva týdny budu touhle dobou sedět v Niedernsillu a budu se modlit, abych toho v následujících hodinách naspala co nejvíc. 
Za dva týdny a den budu touhle dobou postávat v Kaprunu, nervy napjaté k prasknutí. Budu si nervózně prohlížet ostatní příšerně vysportované, štíhlé, pružné a nesmírně rychlé, zkušené a skvěle připravené spoluběžce a budu přemítat, kde se ve mně vzala odvaha a drzost postavit se na start vedle nich.
Už teď se...
...nesmírně těším na celé to dobrodružství, které mě bezesporu čeká
...příšerně bojím toho dobrodružství, které mě bezesporu čeká
tenhle schizofrenní pocit násobí vědomí, že jsem v případě nemohla a nedělala maximum - nejdřív to byl bolavý nárt, pak bolavá achilovka, které od začátku roku nepříjemně snížily objem naběhaných kilometrů a způsobily, že jsem nakonec běžela v noci jen jednou a delších a dlouhých běhů taky nebylo zdaleka tolik, kolik jsem si naplánovala. 
Na druhou stranu je třeba říct, že jsem téměř vždycky, když to bylo možné, běžela. Aspoň kousek, aspoň chvíli. 
Usilovně jsem se snažila udržet kilometráž na 60+ týdně a většinu času se mi to dařilo.
Snažila jsem se nastoupat tolik metrů, kolik jen bylo možné.
Snažila jsem běhat tak málo asfaltu, jak jen to bylo možné.
Snažila jsem se nepřestat mít ráda běhání. Ne. Kecám. Snažila jsem se běhání nepřestat milovat. Ráda mám koprovku a zelenou barvu, to ale neznamená, že bych musela mít všechno zelený a jedla jen mnohými nenáviděnou omáčku. Bez běhání být nemůžu. Nebo můžu, ale pak nemůže být nikdo se mnou, protože vrčím a štěkám a po pár dnech bez tohohle mého ventilu i koušu. Neříkám, že to jde tak snadno jako dřív, ale je to jako s každým dlouhotrvajícím vztahem, kdy to vzrušení a napětí prvních měsíců a někdy i let nevyhnutelně opadne a vy musíte najít ty hlubší společný tóny, který vám umožní společně ladit další desetiletí. A tak se s běháním občas hádám a přu, občas mě děsně štve a sem tam ho i nesnáším a nejradši bych s ním sekla, ale stejně jako v tom partnerském životě si ten svůj bez běhání prostě nedovedu představit. 
A tak se těším a bojím. 
Za dva týdny a jeden den odstartuje mé dosavadní největší běžecké dobrodružství. Dobrodružství, jehož semínko zasadila R. v jídelně večer po Kaisermarathonu Söll a které se uchytilo, vyklíčilo a vyrostlo a vzalo na sebe podobu obsesivní představy. Cíle. Snu. Cesta mě povede přes hory a přes doly a já jen doufám, že to, co jsem přípravě dala, mě dovede alespoň do Kalsu na 60. kilometr, abych si prohlídla tu část trasy, kterou jsem vloni neviděla. A doufám, že kolena, který občas zlobí, záda a kůže na zádech, ramenou a vlastně všude, kde jsou nějaký švy, jež se mi tak snadno rozedře do krve, budou tentokrát zarputilejší a jen tak se nedají a dovolí mi se s tratí poprat. 
A tak se chystám. Tahám rozumy ze zkušenějších, snažím se vybavit si vlastní přešlapy a poučit se z nich a stejně jsem si jistá, že stoprocentně na něco zapomenu. A bojuju se strachem. S obrovským strachem z neznámýho, z těch obrovských hor, s nimiž mám tak málo zkušeností a který mě tak strašlivě přitahují, že si prostě nedovedu pomoct. Děsím se výstražných vykřičníků na trati. Děsím se případný druhý noci v pohybu. Vím, jak vypadají halucinace z nevyspání, vím, jak náročný je bojovat s příšernou, nesmírnou a všepohlcující únavou (alespoň k něčemu ty roky, co jsme s M. téměř nespali, jsou). Na to se netěším. Ale těším se na to dobrý. Těším se na přírodu, kterou naše cesta povede. Nesmírně se těším na ten pocit malosti, na tu obrovskou pokoru, kterou ve mně tyčící se štíty vždycky vyvolají. Těším se na lidi, který potkám, protože zatím to byli vždycky velký pohodáři. Doufám, že hvězdy mi budou nakloněny. Doufám, že to, co jsem mohla přípravě dát, bude stačit. Doufám, že budu stíhat - pro mě velice přísný - cuty. Doufám a sním o tom, že se dostanu do Kaprunu zpátky po svých. Tak jako vloni...
Držte mi palce. Budu je potřebovat. A případný rady sem!

(3:55 náš doběh - remcala jsem, že nemám s holčičkama jedinou fotku z cíle. Tak jsme se alespoň dostaly do oficiálního videa)

22 komentářů:

  1. A ja se zase desne tesim na stredu / ctvrtek, ze zas neco napises! :-) ted jsem bludicka zbloudila chudinka zapomenutej cert na letisti (uz 4 hodiny, zatr sakr wizzair), tak jsem se tesila jeste vic jak jindy :-)

    budu ti strasne moc drzet palce a tesit se na naslednou reportaz. at to neboli moc a at z toho vydolujes co potrebujes!

    papa, Lucie aka internetovy stalker
    ps tenhle tyden uz jsem byla 2x behat, hec (jsem na sebe pysna)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-) Tvoje podpora mě moc těší - budu se snažit nezklamat! :-)

      Vymazat
  2. Moje jediná rada: Mazat před a mazat během. :-) Držím palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo maže, ten nebulí! Budu na to pamatovat :-) Díky

      Vymazat
  3. klíííd ty to zvládneš, věřím v tebe, ty to dáš, naopak bych ti to trochu ztížil aby to byla větší "challenge" a naordinoval bych ti limit na "ulevující" slova co třeba 2 slova na hodinu běhu :)
    ať se daří!
    Mm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju - a že bys mě na starý kolena odnaučoval mluvit sprostě? :-D To asi ne, to budu dřív běhat jak Kilian než toto... ;-) ;-) (navíc se obávám, že se mi ty kopce, do kterých se budu drápat, záhy postarají o známý soundtrack "take my breath away" a nebudu sil ani na to ku*vování... :-D

      Vymazat
    2. Nebo zkusit coververzi: "Take my brain away". :-)

      Vymazat
  4. Drzim palce! I tak ti trochu závidím:).. to nervózní očekávání.. a pak nejednou jsi na trati a musíš se soustředit na to "tady a teď":).. to ti pomůže!;)
    Ať se daří!! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-) Ano, tady a teď, na to budu pamatovat - na to a na tvoje "až tam budu, tak tam budu... a já tam budu"! To si v poslední době připomínám často i mimo běžecké pole působnosti :-)

      Vymazat
  5. 'Budu se snazit nezklamat' zni jako omluvenka do skoly. Proste to ubehnes a hotovo. Plnej barak ultraku ti nedava jinou moznost.
    Jooo, specialne pro UltraJitku od JUDr Rohlikovy: Ranni pohled do zrcadla: "Tebe sice neznam, ale umeju te."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nj, není nad to halasně hovořit o plánech dlouho dopředu, aby ses pak musela desetinásobně stydět, když to nevyjde... Bojím se toho, ale doufám, že nás nepoženou přes nic, co by bylo opravdu moc nebezpečný, přeci by si neriskli, že jim tam někdo zkape, ne?
      A paní Rohlíkovou moc pozdravuju, celou její rodinu! :-)

      Vymazat
  6. Budu moc držet palce! Věřím, že to dáš, a že z toho budeš mít skvělé zážitky. Jen mě štve, že budeš mít tu stovku dřív :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D Na druhou stranu zas budeš mít vždycky o dítě víc! :-) (a děkuju!)

      Vymazat
  7. Jíti, za chvíli z toho budu napnutá s tebou, za dva týdny držet palce, pak čekat na SMS a pak sakra netrpělivě na pořádný report!!!!

    OdpovědětVymazat
  8. tak rady už máš, je to na tobě, stačí si jen věřit :)
    btw. tenhle závod ti závidím, budu si muset taky doma prosadit něco podobnýho

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krabice tvých nakopáváků už trůní na lince spolu s dalšímu suplementy :-) Ještě jednou děkuju! Nj, my máme doma takovou nepsanou dohodu - max dvě velký akce ročně, mezitím radši pomálu nebo nic... Uvidím, jak dlouho se mi podaří držet politiku "spojujeme dovolenou s mým závodem" neb to se T. zrovna dvakrát nezamlouvá (ale už pomrkávám po jarních Kanárech nebo Madeiře 2018 ;-) ;-)

      Vymazat
  9. Budu držet všech 8 palců. Kdybych uz byla rozmnozena, tak ho nejak donutím, aby ty palce držel taky :)

    A jak mi vzdycky rika před nějakým závodem moje máma: "Kdyz ti nepůjde bezet, tak můžeš jit. A kdyz nebudeš moct jit, tak se na to vzdycky můžeš jeste vysrat." A me to tak nejak vzdycky uklidňuje :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maminka je moudrá žena :-) budu na její radu pamatovat! A už se koukej rozdvojovat, však toho už musíš mít plný brejle - ať už může MiniYou taky tahat někdo jiný, ne jen pořád ty ;-)

      Vymazat
  10. Jitu, držím moc palce a budu na Tebe myslet.Je to neskutečná nádhera, ale i velká dřina. Ty jsi ale bojovník co nic nevzdává, takže to prostě dáš! Drž se!
    Radka

    OdpovědětVymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!