pondělí 2. ledna 2017

Knížky do ucha, knížky na papíru aneb jediné letošní předsevzetí

Vloni jsem si (stejně jako v předchozích letech) dala hromadu předsevzetí, jejichž splnění se mi během roku dařilo spíše méně než více. Ta běžecká jsem se rozhodla si definitivně nedávat, protože to poslední (alespoň 80 km týdně a 3200 km za rok) vedlo k naprostému vyhoření a fyzickému rozkladu. Běžecký cíl pro letošní rok je tedy natolik vágní (60-80 týdně, co nejvíce nastoupaných metrů), že by ho snad i taková lama jako já mohla zvládnout. Zbytek nemá s dětma asi moc cenu řešit, ty moje dvě blonďatý proměnný mě nepřestanou utvrzovat v tom, že čas strávený plánováním můžu vždy využít lépe (třeba civěním do horního pravého rohu místnosti doprovázeným pouštění sliny). Stačilo pouhých pět let, aby mého plánovacího ducha zlomily, a já přestávám definitivně plánovat.
Jedno předsevzetí si ale neodpustím. Skvěle mi k tomu nahrává i diskuse pod posledním článkem loňského roku - skutečně nepíšu jen hejty a nečtu jen knihy, které se mi nakonec moc nelíbí. Naopak. Většinu času se snažím vybírat takové knihy, jež hodnotou nebo zábavou (ideálně hodnotnou zábavou) převýší alespoň to civění do rohu se slinou pozvolna kanoucí z koutku úst. Na rozdíl od mnohých žen netrpím obuvní, kabelkovou, kosmetickou, šperkovou ani hadrovou mánií, já mám jinou úchylku. Hromadím knihy. Hromadím je s gustem náruživého kuřáka a jako on si zhluboka slastně potahuje poté, co si připálí, já otvírám nové knihy a jako feťák, která si konečně vrazil buchnu hluboko do žíly vdechuji z plných plic vůni tiskařské barvy. Ta slast! V posledních letech se u nás doma ovšem rozrostl takový nešvar a slovíčko prcat s ním nemá nic společného. Hromadím rychleji než čtu. Hromadím tak rychle, že to prostě v kombinaci s pracovními závazky a dětma a domácností nejde stíhat číst. Mé letošní předsevzetí je tedy nasnadě: do konce roku přečtu padesát knih, které mám v tento okamžik v knihovně. A protože pod dohledem se ta předsevzetí plní snáz, bude se o to, co jsem četla, s vámi dělit. Máte radost? To doufám.
A to není všechno.
Předloňský rok jsem prožila jedno z oněch osudových setkání - můj svět se protnul se světem audioknih. Zjistila jsem, že můžu naprosto lehce spojit své dvě velké lásky: běhání a čtení. Běžím a do uší mi někdo čte. Jak prosté, milý Watsone! A protože jsem se v audioknihách vůbec neorientovala, brala jsem je, půjčovala si a kupovala tak, jak mi přišly pod ruku. Abyste se záplavou audioknih nemuseli jen tak na blind probírat i vy, budou se tu od teď objevovat i krátké zprávy ze světa audioknížek. Jasně, že se budu snažit dál psát i o běhání, ale těch plánů na letošek je tak málo (Brdská, ŠUTR a GGUT), že to na samostatný text ani nevydá.
Věřím, že mě vaše komentáře přivedou na stopů dalších zajímavých (audio)knih, které stojí za to číst (ať už očima nebo ušima) a doufám, že se mi třeba podaří inspirovat (nebo alespoň (ne)odradit) i někoho z vás.

Šťastný nový rok, ať nám to běhá a ať se nám daří kromě těla sytit tak či onak i duši.


10 komentářů:

  1. :) super napad.. O knizkach jsem take premyslel, ale musim "bezpecnostne" doladit. Napriklad, kdyz posloucham pri behu nejakou muziku, tak se i cesty v udoli s cyklisty stavaji velmi nebezpecnou trasou:).
    At nam to beha! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přes mluvený slovo je slyšet krásně úplně všechno :-) Taky mám problém na těch méně frekventovaných cestách s muzikou - občas se mi nečekaně odněkud vynoří cyklista a já mám blbou tendenci uskakovat pod kola místo z jejich dráhy...

      Vymazat
  2. Takze si urcite za par tydnu se zajmem prolistujes muj iPod s nekolika sty rozhlasovymi adaptacemi... 12H jiz tez kdysi zkopiroval :-).

    OdpovědětVymazat
  3. Když sleduju ty běžecký časy (tempa), asi mají ty audioknihy něco do sebe, ale já si takhle jednou pouštěl v autě Barvu kouzel a zůstal sem stát na semaforu, i když už byla dávno zelená.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jakože s nimi běhám výrazně pomaleji? :-D Je pravda, že to mluvený slovo mi výrazně pomáhá, když chci běžet na nízký tepy :-) V autě poslouchám jen ty, co se nedají odložit, protože jinak je to o nervy - holky pusy nezavřou, mně pak uniká děj a jsem krajně nevrlá, což vede k jejich řevu, což vede k tomu, že už neslyším vůbec nic... :-)

      Vymazat
  4. Tak to se moc těším na recenze. Zkusím dát audioknihám ještě šanci, protože zatím mi to s nima moc nejde. Soustředila jsem se na ně pár minut a pak jsem po půl hodině zjistila, že běžím a vůbec nevím, co poslouchám. Moje předsevzetí na letošní rok je, všechny ty přečtené knížky si zapisovat. Takhle nemám přehled, co jsem všechno přečetla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to nebylo dostatečně napínavý (a)nebo zábavný! :-) Jinak zapisovat jsem začala vloni na jaře sem: http://www.databazeknih.cz/ :-) doporučuju! (Je ještě nějaký jeden sběrný knižní web, prý taky dobrý, ale kdyby ses přihlásila sem, dej vědět, I will spy you with my little eye ;-)

      Vymazat
    2. Je, děkuju za tip. Jsem tam, alzbeta82 :-) A ty audioknihy byly Stoletý stařík a Snídaně u Tiffanyho.

      Vymazat
    3. Ha! Už tě mám! :-) A tyhle jsem obě četla, takže neposoudím... mně se spíš stává, že zapomínám, že běžím a mám pak co dělat, abych moc často neležela... :-)

      Vymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!