neděle 24. dubna 2016

Setkání anonymních běžců

Ahoj, jmenuju se Jitka, už týden neběhám a stojí to pěkně za ho*no!

Takhle nějak by to vypadalo, kdybych žila v americkým filmu. Sešli bychom se někde ve sklepní místnosti lokálního kostela nebo komunitního centra. K pití by byl tematicky zteplalej jonťák a k zakousnutí nějaký ten gel nebo flapjack. Na nohou prošoupaný kecky, na sobě funkční hadry, slzu v oku, berle nebo kapesník na dosah.

Protože tohle ale americký film není, můžu svůj smutek a stížnosti směřovat maximálně tak na kamarády, lampárnu nebo blog. První jsem zkusila, druhé v duchu dělám už těch víc jak 168 hodin a na třetí došlo teď.

Já totiž neběhám. Už týden. (A mám pocit, jako kdyby to byl rok... nebo možná deset... a jsem přesvědčená, že už nikdy ani běhat nebudu...)

Protože jsem nemocná.

Nemocná do tý míry, že jsem v pátek naklusala po čtyřdenním nátlaku ze strany pana manžela a dvou krátkých voicemailech od TB k panu doktorovi. Svého obvoďáka jsem tak za posledních pět let viděla potřetí. Poprvé, když jsem tam byla těhotná s Madlenkou a potřebovala jsem razítko do těhotenský průkazky. Podruhý, když jsem byla těhotná s Kačenkou a potřebovala jsem razítko do těhotenský průkazky. A potřetí předevčírem. Pan doktor mě poslechl, suše konstatoval, že závod z virózy učinil cosi "bronchitického", napsal atb a s úsměvem mě poslal do řitě, pardon do lékárny.

A zápisek to zasluhuje proto, že já nemoci prostě nedělám. Proč? Protože když přiznám, že jsem nemocná a je mi zle, nemůžu běhat. A já běhat co? Já běhat potřebuju. Když neběhám, jsem protivná. Naprosto objektivně. (Subjektivně to o mně tvrdí hodně lidí, i když běhám, ale těm, prosím, z principu nevěřte.) Taky mám samozřejmě pocit, že okamžitě začínám tloustnout a po těch 10 080 minutách bez běhu vypadám už minimálně jako aktuálně velmi slavná gorila Shinda. O tom, že kraj dubna měl přinýst na počítadle první letošní tisícovku a že za necelý měsíc je ŠUTR, na který se těším jak malej Jarda a kde jsem si napsala čtyři kola, a ježto (spolu se zářijovou B7 a prosincovou P100) tvoří jeden z hrotů letošního trojzubce, ani nemluvím.

Svírala jsem ten recept se stejnou naléhavostí, s jakou mi on svíral srdce. Chtělo se mi plakat. Chtělo se mi křičet. Místo toho jsem se rozkašlala a usoudila, že tohle bych fakt asi nepřeběhala.

Doma jsem se utěšovala čtením jednoho z mých oblíbených zápisků, toho o ATB od VP. Že ho neznáte? To ovšem musíte napravit (snadno a rychle tak učiníte ZDE). A psala jsem kamarádům. Musím říct, že jak je normálně běžecká komunita neskutečně silný support system, jak dojde na nemoci má ta záchranná síť nějak moc velká oka.
Bagatelizování strašlivýho trápení je totiž hrozná věc. Vždycky. Nebagatelizujme rýmičky a vynucené běžecké pauzy. Kamarádům to láme srdce! (A škube úpony.)
Já se navíc dozvěděla, že:
- bych měla využít čas, který nemocí získám, abych se věnovala víc rodině. To mi přišlo jako vtip dne. Abych to rozvinula: matka na mateřské dovolené s rodinou tráví obvykle 24/7. Já to mám díky běhání zkrouhnutý na nějakých 22/7, a i tak opravdu netuším, jak bych s nimi mohla toho času trávit více.
- bych měla něco napracovat do zásoby: to je taky zábavná poznámka - na práci mám denně cca tři hodiny. Hodinu, když K. spí po obědě a dvě večer, když jsem na sebe enormně tvrdá a harpyje usnou relativně rozumně. Když nemůžu běhat, měla by přibýt hodina navíc ráno, nějak jsem ji ovšem nezpozorovala, protože v době, kdy běhávám, se rozmělnila v hromadu nepodstatných, neustále se opakujících úkonů (uklidit po snídani, poklidit běžný bordel, ustlat, nacpat pračku, vyklidit myčku, uklidit sušičku, třikrát uklidit bordel kolem K. židličky, která ráno s ležérností Francouze snídá klidně hodinu a prasí jak při hostinách na středověkým hradě...)
- měla bych odpočívat - tak tenhle bod je vůbec vtipný. Totiž,  když marodíte a je vám fakt blbě, stojí to za prd. Nemůžete číst, protože vám třeští hlava a bolí vás oči, nemůžete na nic koukat, můžete akorát tak spát. Když marodíte a máte malý děti, který neovládají ani vlastní svěrače a samy se najedí jen za cenu toho, že pětimetrový perimetr, v jehož středu sedí, je pak zralý na to vzít ho wapkou, stojí to za pořádnou hromadu hoven, protože si nemůžete lehnout, nicméně blbě je vám jak psovi. To ovšem potomka/y nezajímá.
- na ŠUTRu bych si to měla přehodit na jedno až dvě kola a hezky piánko - z týhle rady mi slejzá sklovina. Chápu, že je ta rada dobře míněná, ale je to jako naházet hračky děcku před očima do kanálu a spláchnout je valníkem močky. To se prostě nedělá!
- si o to moje tělo říkalo - to už mi přijde snad až škodolibý.

Aby toho nebylo málo, K. začala dneska v noci znovu kašlat a M. už v pátek. Hádám, že tímhle kolečkem nekončíme. Jo jo, psi štěkají, karavana kráčí dál!
No, aspoň mám tu Brdskou na co svést.

25 komentářů:

  1. Teda Jitko, takhle krásně napsat o tak hnusný nemoci umíš jen Ty. :) Já neběhal dvanáct dní (den, kdybych stejně neběhal nepočítám) a taky jsem z toho byl na mašli. Spíš ale kvůli nadcházejícím závodům, než že bych byl Shinda. :D A tenhle Tvůj zápisek spolu s Berany Duc (http://beranyduc.blogspot.cz/2016/04/jested-skyrace-2016.html#.Vx3CKPmLS70) mě přesvěčil o tom, že bylo sakra dobře vykašlat se na Ještěd. Ale já to měl jednodušší, protože jsem místní. Drž se a žádný další kolečko!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Člověk uběhne padesát kiláků a nic a pak si zaskuhrám a ejhle! :-) Ne, moc děkuju, to je krásná lichotka :-) Shinda je se závody spojitá nádoba, budu-li ještě těžší, už se fakt nevyvláčím ani na tu Babu... A děkuju, K. spala třicet minut, než to kvůli kašli zabalila definitivně, je tu veselo.

      Vymazat
    2. Moc jsem teď blogy nesledoval a i Honzův zápisek s Deri v hlíně jsem si přečetl až včera. :)

      Vymazat
  2. hlavně kliiiid, no panic, Šutr bude, dyť máš naběháno do foroty :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žádný panic, pani, ani jeden! A kéž bych si tím byla tak jistá jako ty :-/

      Vymazat
  3. To je tak krásně napsaný, že se úplně cítím blbě, že si o tvých bolístkách čtu s takovou radostí :) Ale zase to dává sílu povznést se nad ty vlastní, za to moc děkuju! Na mě po letech zaútočila svině alergie, že také moc neběhám a Perun mi pěkně nakope... Ale to je takový běžecký folklór - na Šutru to proberem do detailů :) Protože tam oba budem a ty čtyři kola dáme! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak můžeme rovnou uzavírat sázky, jestli mě dáš o kolo, kolo a půl, nebo rovnou o dvě? :-) Děkuju za povzbuzení, s Perun určitě svedeš slavný, vítěžný boj a na ŠUTRu se budu těšit aspoň na startu na známou tvář :-)

      Vymazat
  4. Já bych to bral jako pozitivní zkušenost. Která krásně dokumentuje ten odlišný pohled různých lidí z různých stran. Nemocný má šedivou záclonu před očima, je mu blbě a okolí mu říká, jak je svět krásný a barevný a jak má mnoho odstínů. To přece musí potěšit slyšet, že situace je jiná, než jak ji vidíš ty. Stejně tak, jako tě potěšilo zjištění, že máš prý víc času na rodinu. No ne? :)
    Tož klid, ono to tak nebude na pořád. Přeji brzké uzdravení a pak nám všem ukážeš, kdo měl pravdu. A jak to vlastně je. O tom nepochybuji. :)
    Mm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, always look on the bright side of life... A kdybys ještě věděl, že mi minulý týden přišlo krásný nový ITB tričko a návleky na ruce a já je nemohla ani vyzkoušet! Ach to utrpení... Jinak díky a áchich ouvej, to bude zase prostoru na "Já ti to říkal(a)!" a "Kdybys aspoň jednou poslouchala!" "A tady to máš!" ...

      Vymazat
  5. Njn.. co k tomu dodat..
    Ja -- posera nejvetsi:) -- jsem si z podobnych duvodu zavedl Chuck-norrisovske "Pomaly beh leci vsechno" :).. Navzdory lekari v rodine, pokrocilemu veku.. se toho drzim silene urputne. Predstava nebehat vic jak tri dny je na mem zebricku jako vstupni brana do ocistce:).. mas muj obdiv a podporu!
    Drz se.. 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvého osvědčeného scénáře se snažím obvykle držet :-) Tentokrát jsem měla problém dolízt ráno na záchod. Vyjít schody mě stálo propocený triko a tepovku na maximálce a jeden zápal plic jsme doma už tenhle měsíc léčili... Každopádně mě to taky ničí, každý další den je horší a horší, ale v noci jsem kašlala tak, že jsem dvakrát blila, ergo nepřijdu si úplně způsobilá... ale pořád věřím, že třeba zítra? Zítra už to určitě pomalinku na chvíli půjde...

      Vymazat
    2. :).. proto se bojim to nekomu doporucovat!:)
      Jako strategie je to z medicinskeho hlediska jiste zavadne.. MVP by to spravne objasnil. Ale nemuzu si pomoci..
      Samozrejme, kdyz to nejde, tak vim, ze musim jinak:). Drzim palce! To bude OK! Pomalemu behu zdar! 12:)

      Vymazat
  6. Ten začátek začínal jako nějaký severský melodrama ... Asi víš, co se stalo o víkendu na Soudku :-(( Taky jdu někdy - byť do do malého - rizika a pak si to vyčítám, ale nemůžu si pomoci, je to těžké, chápu to ... tb PS: vidím, že konejšit Tě mi moc nevyšlo ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Četla jsem. A jestli tohle bylo konejšení, tak nechci zažít, až na mě budeš jednou tvrdej :-D :-D :-D

      Vymazat
  7. Mám ti něco povídat o dlouhé běžecké přestávce ? :-))))) Ale plně tě chápu, nebyl jsem jinačí :-), brzy se uzdrav, neboj všechno stihneš, natrénujš/dotrénujš a bude to ok!
    R.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Touché :-) Před běhajícím kyborgem pouze srážím patky a salutuju, ber mě s rezervou ;-)

      Vymazat
  8. Jsem se Tě zrovna chtěla na DM zeptat, jak to neběhání zvládáš!? Chápu a soucítím, dnes mě začalo bolet koleno, hystericky ho celý den mažu vším možným a doufám, že zítra už vyběhnu, protože tři dny bez běhu - to né! Drž se, zase bude dobře a droga k dispozici :-) Dáša z DM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-) Koleno bude určitě v pohodě, to jsou ty hrozný změny počasí... Kdyby tři, dneska je to už devátý. Hrozný. Hrozný. Hrozný.

      Vymazat
  9. Jitko brzo se uzdrav ve Vlastibořicích asi budu po pauze v trvání 5ti měsíců vím jak Ti je!Zdeněk Strouhal.

    OdpovědětVymazat
  10. No velký respekt :-) ze vydržíš :-) nejdele jsem vydržela doma 10dnu a to díky zánětu na holeni a dvojkomb. ATB zaraz :-) pak už me moji tři upíři vyhnali ven sedivela jsem z nich takže bolest nebolest kašel nekasel a bylo :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nakonec jsem vydržela devět dní a ten desátý už lehce vyběhla. Ono mi bylo hodně zle, jinak bych nevydržela ani náhodou :-) Tak nemocím zmar a běhu zdar!

      Vymazat
    2. Duomox 1000, to je tedy pěkná palba. Po této kůře budeš sterilní jak operační sál. To je dobře žes nechala těm plicím trochu klidu, přeci jen asi je při tom běhání ještě budeš trochu potřebovat. Tak přeji úspěšnou rekonvalescenci. Napadá mě že by bylo dobré založit klub pro odvykání závislosti na běhání..

      Vymazat
    3. Neblbni! Člověk si roky tu závislost pěstuje, opečovává ji, přiživuje a pak se jí měl chtít zbavovat? Neberte mi můj heroin, je naprosto neškodný!! ;-)

      Vymazat
  11. Pevne doufam, ze uz jsi v plne sile!! Ja mam od stredy priusnice. Takze zadny maratonsky fandeni, zadna Vltava, ale 14 dni v karantene doma.
    Na to aby se jeden..

    No nic no... ale aspon jsem si postezovala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Příušnice? Kristovanoho, kdes k tomu přišla? Já myslela, že to jsme si všichni odtrpěly jako děti? Malá malá, tohle je čiročirý peklo!

      Vymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!