pátek 13. března 2015

Jak jsem testovala běžecké kočárky - týden třetí, čtvrtý, pátý...

...a jestli se z toho nezbláznila, běhá s nima a píše o tom dodnes.

Moji milí zlatí, nějak nám to naB.O.Btnalo, a protože si prd pamatuju a vás to stejně nejspíš nijak extra nezajímá, vezmeme to telegraficky.

Týden třetí
V pondělí mi přivezli BOBy (ty tečky si za B a O domyslete, nemám nervy je pořád vypisovat). Dva kluci se k nám kodrcali až odkudsi zpoza Ostravy a jestli google maps nekecají, trvalo jim to k nám přes čtyři hodiny. No to by se mi teda chtělo. Kačenka spala na balkoně a než jsem uvařila kafe, stáli oba v obýváku. A jak jsem tam s těma hrnkama napochodovala, poprvé jsem ho uviděla. Možná jsem si bezděčně i trochu uslintla. Něco tak krásně podivnýho jsem snad ještě neviděla. Oranžový, s šestnáctipalcovýma terénníma pneumatikama širokýma jak moje pěst. Ach bože. Dej, ať je ten kočár aspoň z poloviny tak dobrej, jak vypadá.
Vedle oranžovýho Utility Sport, parkoval ještě zelený Revolution Pro, který by měl být vlastně jako univerzální kočár o něco lepší. Vždyť je to v zásadě rodný bratr, jen přední kolo má aretovací, rozkládá se pomalu ještě snáz, na tři tahy je z něj hromádka (kostí). Na US potřebujete ty tahy čtyři. Kluci povídají, ukazují, předvádí. Mezitím se budí Kačenka. Hosté jsou statečný, aura bezdětný nervozity je lehoučce patrná jen na jednom z nich, to teda klobouk dolů a během chvíle se pakují a odjíždí. Nechtějí nic podepsat, nepotřebují otisk krvavýho palce, ani přísahu na holý pupek, že jim to všechno v pořádku zase vrátím. Asi mám tak důvěryhodný ksicht (nebo je to možná tím, že vědí, kde bydlím), ale klidně mi tu nechají kočáry úhrnem za pětatřicet tisíc a jsou pryč. Jeden zaparkuju do chodby, druhý rozložím v ložnici a začínám si říkat, že T. asi nebude nadšený, až si ten samý týden ještě dovezu Red Castle Shop'n'Jogg.
Pro ten jedu do Nupak ve čtvrtek. Paní v obchodě sídlícím v přízemí firmy Trendy Baby ví, kdo jsem, co po ní chci a neváhá mi to splnit. Kočárek vypadá moc hezky, vzhledem k tomu, jak dlouho s RC běhám, mám pro tuhle značku prostě slabost, byť jsem k S'n'J krapet skeptická. Přeci jen je sakra rozdíl mezi 12 a 16 palci, ale uvidíme. Očíhnu ještě sortiment v krámě, paní prodavačka je žena na svém místě, ten typ, co by prodal i mrtvýmu zimník (samozřejmě neodjíždím domů s prázdnou, mám houby pevnou vůli) a co se už moc často nevidíš. Ví, co prodává, ví, jak na to a na kterou strunu zabrnkat, aby ten zpěv lapanému ptáčkovi lahodil natolik, že tu peněženku prostě nakonec vytasí.
Kočárek doma vynosím, složím a zaparkuju v obýváku. Je pěkný. Moc pěkný.
Mezitím ještě domluvím převzetí Benecyklu Kozlíka, který paní ochotně cestou vyhodí v Pze. Nemá problém sjet k T. do práce, nemá problém vlastně s ničím. Prostě spolupráce na jedničku. Ten už jsem domů fakt ani nechtěla, protože bych ho vážně neměla kam dát. Odvezli jsme ho k mamce a hurá do toho, půl je hotovo, že.

Týden čtvrtý
Běhám teda s Bobama a někdy v týhle fázi mě to už přestává tak úplně bavit. Do toho zjišťuju, že mi úspěšně spadla komunikace s distributorem TFK a xLanderu do spamu a já je tím pádem dost trapně popoháním o něco, co už dávno mám. Na rovinu přiznávám, že jsem ve finále vděčná, když na dvojí písemnou a telefonickou urgenci není o účast v testu zájem ze strany BabyJoggeru, poslední značky na trhu. Na mail vůbec neodpoví, v telefonu mi jakási paní nebo slečně sdělí, že ale šéf tam není a ona nic nemůže rozhodnout a ať zavolám znovu. To tak. Jestli chcete, aby se o vás psalo, volejte vy. Nevolali.

Snažím se postupně psát, ale valí se na mě práce, blíží se Vánoce, běhám jak blbá jenom s kočárama, což mi začíná pít krev. Ideální směsice pro spousty instantního optimismu.
Začíná mi to splývat. Všechny ty kočáry mi připadají vlastně stejný. Nebo skoro všechny. Chudák RC. Chudák já. Z první společnýho běhu se vrátím servaná jak borůvka. Kočár u mě skončí hned v první "pravá 90", kdy ze zvyku sevřu madlo pravačkou, zatlačím a místo, aby ta bestie bez námahy zahnula, pokračuju setrvačností já a bořím se po páteř do rukojeti. Na další ostrý zatáčce si už dávám pozor, zato si málem urvu šlachy v zápěstí.
Místo, kam si dítě odkládá nohy, je totiž u S'n'J nad předním kolem na železný nebo jaký konstrukci. Prostě čumák to má snad stejně těžký jako zadek pravidelná americká zákaznice fastfoodů zadek. Domů se vracím s hromadou sociálních pracovnic na rtech, po endorfinovým úsměvu není ani stopy. Jak se blbě ovládá, tak se mu blbě aretuje přední kolo a prostě celkově byla chyba ho do testu řadit. Ostatně to píšu v recenzi, nebylo to ode mě vůbec fér a stejně nefér je na něj nahlížet stejnou optikou, jako na běžecký "speciály".

Týden pátý, šestý, sedmý, co já vím kolikátý...
Kozlík je bezva, Kozlík je fajn, ale teda seřídit mu zadní kola tak, aby to jelo/nezahýbalo to fest do jedný strany, je teda kumšt. Není nad to, když se to dělá venku, v ledovým větru a vy na sobě máte jen to, v čem jste chtěli (okamžitě) vyběhnout a dalších dvacet minut marně posíláte vozík po příjezdovce, abyste zjistili, kam to zase (ne)zahne. Jinak prima, M. v něm dokonce usnula, v terénu se mu líbilo, inu, proč ne. Jen ta cena je teda HC.
Před svátky jedu vrátit RC a tuším, že někdy v tý době jsem jela pro xLandera a TFK do Dětského ráje ve Vysočanech, s nímž má distributor takové vztahy, že mi tam kočáry mají půjčit, abych si pro ně nemusela až kamsi k Čiernej pri Čope anebo je oni nemuseli vézt mně. Bezva, proč ne, kde obchod je, vím moc dobře (v létě jsme tam jely s M. pro věčně tekoucí kohoutek do vany - byla to jízda smrti, venku pařák, já buben, že jsem skoro nedosáhla na volant a samozřejmě od křižovatky s Průmyslovou zácpa jako prase - poskakovaly jsme tam dobrou hodinu), stejně jako si moc dobře pamatuju, jak "příjemný" byl tamější personál. Cesta proběhla tentokrát bez problémů, za to personál byl stále stejně "prima". Kdo jsem a co po nich chci, tušil snad z tuctu otrávených lidí jeden pán. Podepsala jsem jim dobrozdání, že když to zničím, tak si to taky zaplatím a odvezla jsem si kočáry domů. Sestavili jsme TFK.
První dojem byl dost otřesný. Přišel mi neskutečně obrovský. Ve skutečnosti je ale poměrně úzký (do výtahu s ním vjedete v pohodě) a běhá se s ním parádně. Být o něco vyšší, asi bych hodně zvažovala, jestli si ho nepořídím.
Už mi zbývalo si jen zaběhat s xlanderem, kočáry a vozík vrátit a všechno to sepsat. Třikrát uf. XLander se projel v Polabí a na to, co za něj chtějí, to je fajn kára. Žádná extratřída, ale pokud by ji někdo za ty prachy čekal, je sakra naivní.
Kočáry jsem sbalila a v první novoroční neděli je vezla zpátky. Bylo to dost krkolomný, ale jednou to stálo na tom papíru, co mi dali, tak se nedalo svítit; co je psáno, to je dáno. Tam jsem ovšem nevycházela z údivu. Nejdřív nikdo nevěděl, kdo jsem a co po nich chci. A protože jsem neměla kopii toho podepsanýho papíru, byl velkej problém kočárky vrátit. Ovšem největší problém byl, že měly kola a spodek košíků od bahna. No do háje zelenýho, modrýho, červenýho, stála jsem tam jak solnej sloup. Bylo to jako celá akce "reklamuju VFF s prasklou podrážkou po 120 km" nanovo. "Já ty kočáry testovala. V obýváku jsem s nima asi těžko mohla běhat. Sami jste říkali, že si je pak očistíte." Pán se ostentativně sklání nad kočárem. "No snad to nějak půjde!" Vlezte mi na hrb! Celá ta sranda mi sežrala přes dva měsíce, nedostala jsem za to ani korunu, naopak jsem jich dost projezdila a protelefonovala a ještě budu poslouchat takový blbý kecy?! Jsem nas*aná jak jetel a začínám se klepat. To není dobrý. Vyklízím pole, protože ještě pár podobných perel a začla bych být hnusná, jak to umím jen já, když mě někdo vytočí. Jako správná sojka práskačka na ně pak bonzuju distributorovi a zaříkávám se, že navzdory dobrým cenám, si od nich už nic nekoupím. Konkurence je spousta a chovat se k zákazníkovi hůř než ke psovi? Kurnikšopa, kdy tomuhle typu obchodníků dojde, že oni nám ale žádnou milost nedělají?! Uklidní mě až zjištění, že podobnou zkušenost nemám s tímhle krámem jenom já a omlouvající se distributor je už jen třešnička na dortu. Každopádně Dětský ráj nebrat, nakupujte jinde, s jejich přístupem si vaše peníze nezaslouží.
Tenhle týden jsem konečně odeslala poslední recenzi. V počítači mám devět složek plných fotek a textů, je ze mě chodící encyklopedie běžeckých kočárků dostupných na našem trhu. Jsem zvědavá, na jak dlouho. Dávám si měsíc, maximálně dva.

Suma sumárum to byl zajímavý projekt. Na začátku bylo slovo a na konci spousta práce, která mě bavila, pak míň a pak už vůbec, jak to tak s prací bývá. Optimisticky věřím, že to aspoň někomu pomůže při výběru kočárku na běhání, že si třeba někdo řekne: ale jo, ono to by to i s tím miminkem mohlo jít; a zkusí běhat, protože ono to jde. Jasně, není to tak pohodlný a bezstarostný, jako běhání osamotě, na druhou stranu to prostě je frajeřina, nemluvě o tom, že to fakt funguje jak ta Tichonovova pneumatika, akorát vy ji netaháte za sebou, ale tlačíte před sebou. Doufám, že to pomůže dostat do trochu širšího povědomí i další značky, než je jen nejrozšířenější xLander. Doufám, že to k něčemu bude. U mě bylo. Mému kontu to ulehčilo o pár tisíc, protože toho terénního Soumara jsem jim prostě vrátit nemohla. Zatím se nám spolu běhá krásně. Snad nám to vydrží.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!