čtvrtek 22. ledna 2015

Jak jsem testovala běžecké kočárky - týden druhý

Vrátíme se v čase na konec listopadu. Nastal druhý týden mého velkolepého projektu, jehož výsledkem měl být největší a nejkomplexnější test běžeckých kočárků. Vrhla jsem se do něj po hlavě, obepsala jsem a obvolala všechny distributory běžeckých kočárů a vozíků, kteří mě jen napadli. Ti co mě nenapadli, ty jsem si vygooglila. O kontakt na distributory B.O.B.u se postaral sám pan šéf.
Mezitím jsem si dojela do Komořan pro Thule Glide. A jala jsem se cpát krychličku do kuličky (což mi vůbec, ale vůbec není podobné, rozhodně tímhle stylem běžně nefunguju a jestli vám to bude



někdo tvrdit, tak lže!). Glide na první pohled vypadá fórově a vachrlatě. Má stejně blbý systém pětibodových pásů jako třeba B.O.B, tak do něj normální fusak nedáte. A nemá hlubokou korbu. Kačenka samozřejmě na necelém půl roce neseděla, takže včil co s tím? Navzdory vlastnímu přesvědčení jsem vystlala kočár dekama, do dalších dvou zabalila Kačku a strčila ji do kočáru sklopenýho tak moc do lehu, jak jen to šlo (naštěstí to šlo dost). Pamětliva hrůzostrašné historky o chlapečkovi, který tatínkovi na běžkovýletě umrznul ve vozíku, kterou mi Franta jednou vyprávěl, jsem trnula hrůzou, aby mě nastupující zimní chlad nepřipravil o dítě. Hystericky jsem ji tudíž co chvíli kontrolovala. Vůbec ji má hlava narvaná v kočáru a soustředěné naslouchání, jestli dýchá, nebudilo. Ani trošičku. (Aspoň jsem mohla být nakrklá jen sama na sebe.)
Při běhu byl kočár v zásadě fajn, taková odlehčenější, odpružená a dražší mutace toho mýho. Dá se jako jediný ze všech kočárů, co jsem doma potom měla složit jednou rukou, do kufru byste ho možná hodili i přes ulici. Kolem a kolem byl vlastně fajn, ale... Nějak je ten výsledný dojem strašně inertní, neurazí, nepotěší. A ta brzda, co vypadá jako z tlustšího drátku zakončená v plastových komponentech mě prostě nepřesvědčila. Nevěřím, navzdory ujišťování distributora, že se během pár měsíců nevylomí. Na druhou stranu kdybych chtěla běhat jenom asfalt a měla sedící dítě, proč volit něco jiného, když tohle má v zásadě všechno? Je lehký, úsporný, pohodlný a složíte ho i s dítětem na ruce nebo v ruce, což takhle napsaný nevypadá jako žádný velký terno, ale jakmile vrátí realita úder, oceníte to bezpočtukrát.
Ve čtvrtek jsem jela Thule vrátit a vyzvedla jsem si Croozer. S naivitou a suverénností amatérskýho blbečka jsem nedávala moc pozor na (jako se ukázalo příliš) bleskovou instruktáž, co se kde a jak vyndává a zandává, jak se to složí a rozloží, lup miminovník, lup další výbavu, tady máte tohle, sem podpis, hodím vám to do auta a už jsme na odjezdu. Je konec listopadu, venku fičí ledový vítr, Kačenka je nevrlá a usíná mi cestou. Před barákem se málem zlomím, když vozík bafnu a jmu se ho vytahovat z kufru (prostor fabie combi zabíral beze zbytku). Jakmile je tělo venku, vytáhnu nástavce na přední kolo. A do hajzlu. Jak se to? Kam se to? No do prdele... Začíná mi být kosa. Mrznou mi ruce a prsty a asi na osmý pokus konečně jeden z nástavců končí kde má a jak má. Placatím se na silnici dobrou čtvrt hodinu. Kačenka se probouzí a okamžitě začíná hystericky řvát. Jenže co já můžu dělat? Nahoru to nějak dostat musím, ji samotnou doma nechat nemůžu, abych to šla skládat potom... Takže dál méně než více úspěšně skládám vozík a kurvuju pod vousy. Nakonec se mi ho podaří sestavit, vytáhnu Kačenku s autosedačkou, batoh na záda a hurá domů. Anebo ne? Nejdřív se zasekneme ve vchodových dveřích. Ježíš, to je ale obrovská těžká kráva. Jak s tím mohla Denisa běhat? Jak s tím může někdo dobrovolně běhat? Otevírám druhý křídlo dveří, Kačenka řve, já jsem zmrzlá a zároveň mi od nervů stékají čůrky potu po spáncích a za límeček. Výborně!intermezzo: U nás v paneláku máme abnormálně velký výtah - na panelák. Je dlouhý, má široký dveře, no prostě zn. ideál nejen na stěhování.




Přijíždí výtah, otevírám dvoukřídlý vnitřní dveře a... zarážím si madlo do žaludku, zpětný ráz mě odhodí i s autosedačku o pár kroků vzad. Jakmile znovu nabudu rovnováhu, zjišťuju, kde se stala chyba (už jsi čet' Mladý svět?). Nemusím být žádný velký počtář, abych viděla, že dveře jsou prostě užší než je rozchod croozeru. Do hajzlu. Co teď? Když to složím, nebude mi to k ničemu. Když sundám kolo, bude mi to k tomu samýmu. Vozík má totiž vepředu narázníky jak tank na šířku zadních kol. Bafnu teda tu věc (která to u mě tímto okamžikem prostě prohrála, i kdyby byla sebelepší), nakloním ji jak jeptiška citroena v Četníkovi ze Saint Tropez a soukám ji do výtahu. Je těžká. Je sakra těžká. A velká. Větší než já (což není tak těžký). Našoupu ji nějak dovnitř. Jednou nohou držím otevřený dveře a snažím se překonat fyzikální zákony a dostat do výtahu i stranou odloženou Kačenku. O pár pater výš scénku opakuji opačným směrem. Když se za mnou konečně zaklapnou dveře bytu, jsem vyčerpanější než po dvacce v tempu.
Croozer ve finále nebyla žádná tragédie. Nebo alespoň ne taková, na jakou to po prvních společných chvílích vypadalo. O víkendu jsem ho vzala s sebou k mamce a povozila v něm Madlenku. Ta po několika měsících, kdy doma po obědě prostě nebude a nebude spát, to zalomila a chrněla zkroucená jak paragraf zachumlaná v péřový dece skoro hodinu.
Letošní model croozeru je dražší než ten starý, protože je nově vybavený odpružením. S Madlenkou znát bylo, s Kačenkou ne. Je to vážně spíš řešení pro cyklisty, co si jdou sem tam zaklusat. Běžecký krok to neumožňuje a pořizovat si to jako běžecký kočár je nesmysl. Je dražší než všechny běžecký kočáry a i o polovinu levnější xlander udělá lepší službu.
Mezitím mi původně zábavný charitativní projekt nabobtnal do obřích rozměrů. Z pár kočárků se mi rodil seriál o devíti dílech. Vzhledem k tomu, že jako správný workoholik nepřestávám pracovat ani s dětma, měla jsem nadějné vyhlídky na naprosto klidný a pokojný Advent. Budiž mi tak!

pondělí 5. ledna 2015

Běh a maraton aneb Užitečná a přístupná běžecká grafika pro všechny

Dlouho jsme si nic nepřečetli, že? Jestli vám Běžíšek nechal pod stromečkem nějakou tu korunu a další funkční triko nebo elasťáky už vážně nemáte kam dát, kupte si knihu. Jinak. Kupte si Běh a maraton. Za 332 korun dostanete 192 stran křídového papíru plných vymazlené běžecké infografiky.
Knížka, o jejíž poměrně zdařilý český překlad se postaraly Jolana Malátková, Leona Maříková a Markéta Schubertová a redakčně ji zaštítila Petra Diestlerová, vyšla v loňském roce v Knižním klubu. Z pro mě záhadného důvodu nejsou na přebalu ani v tiráži uvedeni autoři, nicméně pokud jste vytrvalí a propracujete se na úplně poslední stranu (nebo jako někteří máte tendenci dívat se nejdřív na konec), objevíte tam jejich stručné představení. Kdo tedy za touto publikací stojí? Podepsaní jsou pod ní tři Britové: sportovec a fotbalový, rugbyový a baseballový trenér Glen Thurgood, osobní trenér Gareth Sapstead a fyzioterapeut (?) Chris Stankiewicz. A jestli si myslí, že se takhle schovají, mají smůlu. Internet nakonec napráská každého. I je:
Víme tedy už kdo, je na čase říct si to podstatnější - co.
Běh a maraton rozhodně není publikace, kterou byste si přečetli za večer, odložili a měli hotovo. Je to spíš než čtení do vany příručka, kterou otevřete, když budete potřebovat:
- zjistit nebo si oživit jak vlastně funguje ten dokonalý stroj schovaný pod kůží (první část: Běžecká laboratoř)
- vyzkoušet si názorně předvedené dynamické protahování před a po doběhu (část druhá: Příprava na běh)
- sednout si a popřemýšlet, jak strukturovat trénink, případně se nechat inspirovat některým z tréninkových plánů (část třetí: Plánování tréninku)
- konečně začít s posilováním nejen středu, ale i dalších, pro běh podstatných, svalových skupin (část čtvrtá: Pracujte na své síle)
- v rámci přípravy na závod si ověřit, že máte dobře rozvržené stravování a pitný režim, případně se před prvními závody informovat, jak se na lopatu sedá (část pátá: Závod)
- v případě, že vás něco bolí a nechce se vám ani náhodou k doktorovi, se diagnostikovat podle poslední části věnované nejčastějším zdravotním potížím, s nimiž se běžci potýkají (část šestá: Nezbytná údržba).
Každý velký celek se dělí do tematických subkapitol. Většina zabírá přesně dvojstranu, krátké texty doplňuje zmiňovaná bohatá, barevná a přehledná infografiká, případně fotka.
Pokud už běháte dlouho a zkratky jako VOmax nebo GI už pro vás dávno nejsou zkratkami, o plantární fascii nejen víte, kde ji najde, ale i jak bolí a jak ji léčit a rady typu měňte boty po 500 km nebo po šesti měsících vás rozesmějí, protože to byste tedy rychle přišli na buben, asi se v Běhu a maratonu nic moc nového nedočtete.
Jestliže ale jen matně tušíte, že glykemický index je jakási hodnota potravin, která nějak souvisí s - ééé - no zkrátka s něčím, plantárka je na noze, ale to je asi tak všechno, Běh a maraton vám to a mnoho dalšího snadno a rychle osvětlí.
Osobně mě nejvíc zaujaly blbuvzdorně prezentovaná cvičení, ať už ta, která by se měla provádět před a po běhu (vypadají skutečně natolik sympaticky, že i já, notorický neprotahovač a nerozklusávač, uvažuju o tom, že je alespoň vyzkouším), cviky, kterými posílíte střed těla (těch je v knize celkem sedmnáct) nebo čtyřiadvacet prvků "rezistenčního tréninku" (jestli jako já netušíte, co to je, pak vězte, že je to: "...jakýkoliv druh tréninku, při kterém vaše svaly pracují proti odporu, tedy rezistenci. Té můžete dosáhnout pomocí činek, pružného pásu nebo vlastní hmotnosti těla." (s. 128)). Zajímavé jsou i typy na cvičení s pěnovým válcem, které podle všeho funguje jako kvalitní automasáž.
Předkládané tréninkové plány vypadají pestře a zajímavě. Osobně mi přijde, že toho s nimi tedy nijak moc nenaběháte, ale asi to stačí a možná platí, že méně je někdy více. Každopádně si ale nedovedu představit, že bych po každém maratonu další čtyři neděle neběhala a jen si sem tam šla na půl hodinku zaklusat, stejně jako mi nejde do hlavy maratonská příprava s týdenní kilometráží kolem 50 (to běhám teď a mám pocit, že toho teda moc nenaběhám). Kvalitu plánů bude však muset posoudit někdo zkušenější, moje nesystematické pobíhání nenese žádné velké plody a tudíž se rozhodně nepovažuji za osobu, která by zrovna do téhle části běžeckého života mohla dvakrát krafat.

Běh a maraton je praktický průvodce běžcovým tělem. Poradí vám, co jíst, kolik pít, jak se přichystat na závod i jak cvičit. Prozradí vám, jak fungují svaly, plíce nebo kolena. A na závěr vás jasně a stručně zasvětí do zranění, která vás možná neminou. Při tom všem vás nebude zatěžovat příliš obtížnými pojmy ani čísly.

Komu se bude hodit: zvídavým začátečníkům, laxním běžcům, jež zasáhla nutkavá potřeba se dozvědět o tom kladení levé před pravou něco víc a všem, kteří netuší, co tomu pobíhajícímu bláznovi dát k blížícím se narozeninám/svátku/Vánocům.

(Pro běžecké polygloty jsou k dispozici i další jazykové edice: :-)


Kdybyste si knížku chtěli koupit, můžete tak učinit ZDE. Odkaz vás přesměruje na internetové knihkupectví Martinus.cz. Jelikož jsem členem jejich affiliate programu bude mi v takovém případě vyplaceno velmi skromné procento z ceny, které poputuje do kasičky na startovné :-).