středa 21. května 2014

Poklona tlusťochům

Včera jsem si ve sprše, když jsem prováděla cosi mezi jogínskou pozicí a číslem cirkusového hrocha ve snaze si umýt chodidla, uvědomila, jak strašně těžký život mají tlustí lidi. Bez ironie. Bez legrace. Naprosto vážně! A taky jsem si vzpomněla, jak jsem se valila z jedné z posledních poraden od doktora, když jsem čekala Madlenku. Musela jsem být tím pádem v podobný fázi, jako jsem teď (čili jsem brousila hranici devadesáti kil). Vydusala jsem schody do tramvaje (nevěřili byste, ale přišlo mi jich pomalu jak na Petřínskou věž a každý měl dobrý metr na výšku, no nekecám!) a s funěním se svalila na sedačku. Pán, co stál nade mnou mi s úsměvem bodře sdělil: "No vidíte, mladá paní, vy se toho za chvíli zbavíte, ale co má říkat támhleten pán?" a zapíchl prst do okna v místech, kde na chodníku postával postarší chlapík s pořádným pivním pupkem, "ten se s tím tahá pořád!"

Ono to totiž není jen tak, být tlustý. To si spousta hubených, vysportovaných jedinců vůbec neuvědomuje - potíte se při sebemenším pohybu (já momentálně i u pití čaje), funíte, cesta do krámu a zpátky vás vyřadí z provozu v lepším případě na pár hodin, v horším na zbytek dne. Když už se k něčemu vybičujete (jako je třeba větší úklid, o tělesné námaze nemůže být řeč, na tu prostě není kapacita), počítejte s tím, že si následky ponesete ještě pár dní. Pár kiláčků chůze vám spolehlivě zajistí urputnou bolest nohou. Pokud patříte k těm šťastnějším, připojí se v noci ještě pořádný křeče. No jo, ale předkloňte se k lýtku, když i boty si musíte obouvat tak, že vytrčíte nohu do prapodivného úhlu a tkaničky jsou třídním nepřítelem číslo jedna. Navíc vedle vás (konečně!) zabralo dítě, takže si ani nemůžete na pomoc přivolat druhého domácnost obývajícího dospělce. Takže se lámete přes ten obří pupek a snažíte se nějak zbavit kamene, který se vám, hajzlík, zhmotnil v lýtku.

Teď už chápu (ach ta síla empirie), že jsou skutečně lidé, pro které je sportovní výkon i cesta na záchod (v panelákovém tři plus jedna). Co mě ovšem překvapuje, jsou ti, kteří přes veškerá kila navíc (a že jich mívají mnohdy ve stavu nedvojném více, než já teď), běhají. Jak to jen dělají? A proč to vlastně dělají? Není to strašně nepohodlný? Živě si vybavuji, jak jsem poprvé po porodu vyběhla, měla jsem o nějakých čtrnáct možná i patnáct kilo víc než před Madlenkou a bylo to šílený! Měla jsem pocit, že mi někdo přivázal na záda bernardýna na každou nohu štěně (to pivní), zapíchl mi do každý plíce pletací jehlici a teď se předveď, frajerko! Neumím si představit, že bych se měla teď rozběhnout. Jak to zvládají? Ale zjevně nějak ano, protože o tom píšou knížku, točí se s nimi reklamní spoty a maratony jsou jim předkládané jako challenge v hubnoucích reality show.

Nemluvím teď o pár kilech navíc a už vůbec ne o ideální maratonské váze podle tabulek, protože koneckonců jsme každý jinak stavěný. Mluvím teď o opravdové, skutečné obezitě - a za sebe musím říct - vím, že tam venku jste a smekám před vámi. Pevně doufám, že vaše řady už za pár týdnů rozšířím. A ať už vás žene cokoliv, nenechte se zastavit. Funění zdar!

10 komentářů:

  1. Uz se dockas!!! :)
    Mimochodem, vzdycky me fascinuji ti, co jim to moc nejde..:).. ale nejak s tim bojuji.. Proto se sam take utesuji, ze je vlastne pohoda kdyz houbec vidim a snazim se behat trail... Taky, kdyz se mi nesmi dostat voda do usi me mohl nadchnout triatlon, ze?:)
    Ale pripomnela jsi mi hezkou prihodu.. V zahranici jsem po ranu bezel kolem more.. pred sebou vidim "tloustika", jak bojuje a bezi.. a chvili ho dohanim u kohoutku s vodou se davame (anglicky) do reci... Pred tim si vsimnu, ze ma podprsenku... Rikam si.. bojovna zena, pak si vsimnu fousu.. Rikam si.. bere to chlapec z gruntu.. On rika, ze mi zavidi, ze se mi tak lehce beha.. Povidam mu, ze to nebylo vzdy takove, ze jsem proti zacatku shodil pres 40 liber... On se tak krasne, zasnene usmal..a rekl.. 40 liber? To mi zase dovolili jist zmrzlinu!:)
    Behu zdar! At nam to beha a vsem, co o to usiluji! 12:)

    OdpovědětVymazat
  2. Neni to jednoduchy, ale delame to proto, ze nas to bavi. Behani je proste skvely bez ohledu na postavu, kondici, BMI a usmesky kolemjdoucich. A pak, ta predstava, ze se zase nekdy dostanu na predporodni vahu - to budou vykony! Drz se, Jitko, a na mydleni chodidel se ted vykasli! April a holky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč jsem věděla, že to budeš chtít vztahovat na sebe? :-D TEBE se to rozhodně vůbec netýká! ;-)

      Vymazat
  3. Ten chtěl tloušťku zažít na vlastní kůži: http://www.melvil.cz/kniha-z-hubenoura-tloustikem-a-zase-zpatky.
    Neboj, za chvíli bude líp. V určitém směru ;o))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, věřím a doufám, že výhledově bude jen líp. O moc hůř, než je v současný době být nemůže. Nebo může, ale to si odmítám připouštět, to už bych se musela fakt zbláznit. Knížku jsi četla? Je dobrá?

      Vymazat
    2. To víš že bude... (Opravdu to není ironie :o)
      Četla, stáhla jsem si jí. Úplně mě neuchvátila, ale přesně popisuje ten proces, kdy se z normálního člověka stává cosi, co se do ničeho nevejde, začne ještě víc jíst, propadá zádumčovosti, nikam se mu nechce, halí se do šílených hadrů a rozhodně se mu nechce hýbat, protože se potí, všechno ho bolí a nemá energii, přestože se cpe od rána do večera.

      Vymazat
  4. Leona ma pravdu, bude lip v urcitem smeru, naucis se treba usnout ve stoje - na ultra trati jako kdyz najdes! Zdar a silu do dalsich dilu, porad drzime palce! April.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslim, ze v preziti spankoveho deficitu mam takovou skolu, ze me nemate (dikybohu), jak trumfnout...

      Vymazat
    2. Vsak to pregnantne vyjadril BS se svoji vetou, ze v ultra je kazde dite za 50km... Vi moc dobre, co rika..:)
      Ultra zdar! 12:)

      Vymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!