čtvrtek 13. března 2014

Walking on silver lining

silver lining
n.
A hopeful or comforting prospect in the midst of difficulty.

[From the proverb "Every cloud has a silver lining".]
(http://www.thefreedictionary.com/silver+lining)

Mluvila jsem s H., prý se teď nacházím ve fázi, kdy vidím to světlo na konci tunelu a není to lokomotiva. Ráda mu to věřím, protože...  

Před téměř dvěma týdny jsem, zdá se, vyběhla do léta naposledy. Břichu se valivý pohyb vpřed vůbec nelíbil a i když Running and Pregnancy slibovalo, že to půjde i v sedmým měsíci, který klepe na dveře (a vstoupí v sobotu), tak za sebe už teď můžu říct, že nepůjde. OK, já bych i zkousla tempo nad osm minut na kilometr, jen abych udržela tepy pod 80%maxTF, snesla bych i to, že musím během čtyřiceti minut dvakrát čůrat (a to jdu ještě dvakrát než odcházím a radši nepočítám kolikrát, když přijdu), ale břicho začlo fest bolet. A jsou prostě limity, který nehodlám pokoušet. Tohle je jeden z nich.

Jinak se naší (opět bezejmenné) holčičce snad daří dobře. Podle poslední kontroly si šprťácky drží stejné datum porodu, já velrybovatím den ode dne víc a víc (abyste si nemysleli, že přeháním, váha minulý týden ukázala +16kg) a schizofrenně se ve mně pere obrovská touha znovu běhat s tím, že si nějak nedokážu představit, že ještě někdy vyběhnu. A že to budu dělat denně. A ještě dýl než hodinu. Nebo třeba dvě. Nebo tři. To jsem jako zvládala? To jako jak? Ba co hůř, to jako proč?!

A pak si k, teď už čím dál výjimečnějšímu, duchaprostému točení nohou na rotopedu pustím něco takového
a každá buňka mýho těla, každá zatracená masochistická buňka mýho těla, chce mít zase tu možnost se ráno poprat s únavou a nechutí a leností, obout se a vyrazit a vrátit se s pocitem, že začínám další den vítězstvím. Nad tím nejnebezpečnějším a nejzákeřnějším soupeřem, který vás dokáže srazit na kolena tak, že je občas strašně těžké znovu vstát a pokračovat. Nad sebou samou.
Není to o časech, není to o kilometrech, je to boji - o tom, že něco máme pevně ve svých rukou, o cílech, který si stanovíme a dosáhneme jich, o tom bezedným, bezbřehým uspokojení, který v tu chvíli cítíme. A který může trvat jen pár minut. Když máme štěstí, vydrží nám zbytek dne, někdy dokonce i pár dalších.

Takže: to jako proč? Proto. Právě proto.

12 komentářů:

  1. běh ti neuteče a o to víc si to pak budeš užívat :o) čas hrozně letí a za chvíli je to tady :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, to si taky pořád říkám :-) Teď jsem strávila dva dny zařazování skoro 500 fotek za poslední rok a půl. Nevěřím, že jsme doma někdy měli takovou malinkou holčičku (a jaká mi tehdy už přišla veliká!) - v porovnání s tou vlasatou habánkou, co tu teď řádí... Některý věci jsou prostě vážně jen jednou a byla by strašná hloupost nechat si je utéct kvůli běhání ;-) (to jen aby bylo jasno, že nejsem až TAK pošahaná... ;-)

      Vymazat
    2. nemyslím, že bys byla TAK pošahaná - ostatně to jsme všichni - ale dokážu si velmi živě představit, jak ti je :-)

      Vymazat
  2. :) to vis, ze se dockas..
    Vsechno ma svuj cas. Zase budes nadavat:), zase budes bojovat se svoji lenosti a nechuti a zase se budes radovat z toho, ze jsi to nevzdala.. protoze nesnasis vymluvy!:)
    Uzivej si rodicovske ultra.. To behaci.. prijde brzo potom.. nezapomen, na Stinovo poucku.. Kazde dite je za 50km! Takze si ted vlastne delas 50km NASKOK! A to uz je pekny pocin:).
    VSEMU ZDAR! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. NAZDAR a PROVEDU!! (A ještě jednou děkuju :-)

      Vymazat
  3. Kde zacit? Vsichni, co te chlacholeji a povzbuzujou maj pravdu, ty to vis a stejne nikomu z nich ted neveris. Vsechno je najednou jinak a bachorky o silver lining nepomahaj. Takze co s tim: pokud te to uklidni, tvoje uvahy a psychicky (a nakonec i fyzicky) rozpolozeni sou uplne normalni. Neda se s tim nic delat, proste to chce kazdej den se kousnout a uzivat si to, jakkoli absurdne to zni. Ja v sedmym mesici myslela, ze jedinym vychodiskem je polozit hlavu na koleje. Ted si rochnim pri kazdym vybehu a placam se po ramenou, jak vsechno relativne dobre stiham. Cili opakuju: Neboj, pude to!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za podporu. Není to tak, že by to nepomáhalo, to vůbec ne. Mně naopak ohromně motivuje a povzbuzuje, že přestože jsem z té "naší komunity" v zásadě vypadla, pořád se mnou počítáte. Toho, že bych se fyzicky nerozběhla, že bych to v případě, že to bude záviset jen na mě, nezvládla, se vlastně ani nebojím. Na to jsem moc zaťatá a paličatá. Spíš nevím, jak bude fungovat podpůrný systém, když už to nebude jen o jednom zběsilým trpaslíkovi, ale najednou o něm plus znovu o tom bezbranném uzlíčku... Teď už prostě nepůjde nacpat miminko do kočárku a vyběhnout, protože M. mi v ničem podobným už dávno nevydrží. Ve hvězdách samozřejmě je, jaká bude "Druhá padesátka", třeba se ty mýty o hodných a spících dětech zakládají na pravdě a my se o tom konečně přesvědčíme... ;-)

      Vymazat
  4. Ahoj, myslím, že všechno důležité už tu bylo řečeno přede mnou - tak "jen" držím palce - ať to vše zvládneš, ať to vše dobře dopadne a ať se brzo vrátíš ke běhání !
    RS

    OdpovědětVymazat
  5. Jíťo vydrž! Pak budeš lítat..

    OdpovědětVymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!