sobota 13. dubna 2013

Jak jsem si udělala VELMURa - část I.

(pro neznalé terminologie: VELMUR nebolí (i když... při vzpomínce na tatínkův výraz, který se mu objevoval na tváři, když se dozvěděl, kolik občasný VELMUR, kterýžto nám maminka dopřála, stál, si nejsem tak jistá), naopak - VELMUR je neobvykle příjemná záležitost... co že to tedy je? Je to Honzův termín, na který jsem nedávno narazila na S0cetčině blogu (vpravdě silný isnád! ;-), a který se mi natolik zalíbil, že jsem si ho drze vypůjčila, neb stoprocentně vystihuje podstatu věci)

Nedávno mě posedla myšlenka, že děsně nutně potřebuju batoh na běhání. Jednak jsem si poprvý v životě zkusila běžet od školy domů a s normální batohem to jakš takš šlo jen díky tomu, že v něm kromě mikiny už byla jen srolovaný papíry (který by zasloužily spíš rituálně spálit, než odnýst domů, ale co už, tak nebudu první ani poslední doktorand, co si neobtesá jméno tituly po třech letech, že), druhak jsem se v únoru (?) v návalu spontaneity přihlásila na Valašský HRB a to rovnou na padesát kilometrů, protože jsem masochistický nesoudný psychopat a do třetice mi s čím dál nabobtnalejší kilometráží po asfaltu dochází, že běhání po horách, lesích a stráních je jiná liga a přesně tu bych chtěla hrát. S jiným vysvětlením přišel můj muž, který mi poté, co jsem mu předložila svůj plán na zakoupení specializované bagáže, sdělil, že ho chci stejně jenom proto, že už všechno ostatní na běhání mám...

A jelikož, jak známo, je přání otcem myšlenky, sedla jsem a začala googlit. Pak jsem se začala vyptávat na DM. Někde v mezidobí jsem narazila na signature vests od Ultimate Direction. Nadchla mě ta Antona Krupicky (svou roli sehrál samozřejmě "ach Anton faktor").


Vzhledem k tomu, že Tomův kolega N. momentálně studuje v UK, zdálo se být nejsnazším řešením najít vestičku v nějakým britských netovým obchodu a požádat ho, jestli by mi ji příště, až pojede do Čech, nepřivezl. Jenže "Ach, Anton" vestička je všude vyprodaná. Mezitím se na můj DMkový dotaz ozval Vítek K. a jeho argumenty pro vestu od Scotta Jureka porazily "Ach Anton faktor" na hlavu.


Jenže v žádným britským internetovým obchodu, který řadu Signature vests nabízí, je neměly momentálně k dispozici. A když už, tak jen ve velikosti S. Poctivě jsem se změřila a zjistila, že eSko musí být dělaný na Keňany a další podobně konstruovaný subtilní verze Robocopů (sama jsem narostla do stopětašedesáti centimetrů a vnady se po M. propadly docela hluboko pod oněch mýticko-mystických 90 a stejně potřebuju eMko). Tak jsem se přeci jen pustila do hledání na jiným kontinentu. Nakonec jsem našla za výjimečně příjemnou cenu SJ model v utažském obchodě I Run Far.

Tak jo, teď je ale třeba zjistit, co s tou příjemnou cenou udělá DPH a manipulační poplatek. Protože jsem velký matematik (ó ano, další z těch, pro něž integrály a derivace zůstaly podobně tajemnými slovy jako třeba N=8 supergravitace), spočítala jsem to samozřejmě blbě, doma konečnou cenu nahlásila s tím, jak jsem děsně šetrná manželka.

Předevčírem mě má drahá polovička po návratu z výběhu přivítala se slovy, kolik že jsem počítala, že to dphčko bude. Bylo jasné, že VELMUR zdárně překonal oceán.

4 komentáře:

  1. Pěkně napsáno, potom se pochlub jak se běhá.

    OdpovědětVymazat
  2. VELMURA je dobrá! :-)) a taky se těším, jak se s ní bude běhat! Deni

    OdpovědětVymazat
  3. Jdu taky nejak pojmenovat svuj behaci batuzek, kdyz ty mas Velmuru a 12Honza Bourlivaka. Asi z nej udelam Zelenou Priseru :-).

    OdpovědětVymazat
  4. VELMURy jsou třeba k životu. Ať dobře slouží!

    OdpovědětVymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!